Centrum psychologických, poradenských a terapeutických služeb.
Individuální poradenství a terapie.
Individuální terapie probíhá setkáváním terapeuta a jednoho klienta, který se zaměřuje na svůj vlastní příběh a žádá pomoc ohledně svého života. Každé setkání je samo o sobě – stejně jako každý klient – jedinečným a neopakovatelným. Klient za doprovodu svého terapeuta prozkoumává svůj život, své vztahy i dosud „nepoznané hlubiny vlastní duše“.
Průměr jedno sezení za týden se odvíjí od konkrétních případů a konkrétních psychoterapeutických přístupů. Frekvence setkávání se může pohybovat od pěti za týden (v případě psychoanalyticky laděných škol) až po jedno za měsíc či i déle. V počátcích terapie je obvykle intenzita setkávání o něco větší. V konečných stádiích se pak může postupně rozvolňovat, až na tzv. „podpůrná“ setkání jednou za delší dobu. Po ukončení terapie se někdy užívá ještě jednoho setkání po půl roce či po roce.
Cílem prvních setkání v individuální terapii je seznámení, sdělení základních důvodů, pro které klient terapii vyhledává, dohoda spolupráce a vytvoření vzájemného kontraktu (zakázky).
Terapeut většinou oznámí základní informace o časovém rámci sezení. Dále se již nechává na klientovi, zda a jakým způsobem sdělí důvody, pro něž terapii vyhledal. V úvodu nechává terapeut klientovi hodně prostoru a nechává na něm, kterým směrem a jakým způsobem své vyprávění zahájí a jak bude pokračovat. Teprve v další fázi se terapeut může začít doptávat, případně směřovat hovor. Vždy záleží na přístupu, osobnosti terapeuta i klienta. Cílem je aktivní a otevřený vztah a přijetí klienta takového jaký je.
Podle potřeby klienta a podle svého terapeutického zaměření se terapeut rozhoduje jakou formu kontraktu zvolí a co v něm bude. Běžně se vymezí základní pravidla, toho co klient od terapie a od terapeuta očekává, jak často se budou setkávat, případně který psychoterapeutický přístup se zvolí. Oba aktéři se rovněž mohou dohodnout na určitém počtu sezení, na jehož konci společně zhodnotí dosavadní spolupráci. Po této rekapitulaci se mohou domluvit, zda budou v terapii pokračovat s původně zvoleným cílem nebo si domluví nový kontrakt s novým nebo revidovaným cílem či zda spolupráci ukončí.
V rámci terapie se rovněž často stává, že se terapeut s klientem ocitají ve fázi stagnace nebo se „zasekávají“ v tzv. „slepé uličce“. Prochází fází pochybností, hněvu i radosti. Všechny tyto fenomény jsou přirozené a ukazují na to, jak bohatý může být vztah mezi dvěma lidmi. Důležitou součástí je umět je reflektovat, vědět o nich, uvědomovat si je a s klientem je probírat, vracet se k nim, ukončovat je, popisovat a nenechat se jimi zahltit či odradit.
Ukončování terapie by se mělo držet určitých pravidel. Pokud je od počátku jasné, že se jedná o krátkodobou terapii, zaměřenou na určitý cíl, je počet sezení definován již v úvodním kontraktu. Pokud je terapie plánována jako dlouhodobější, měly by se vymezit podmínky jak a kdy se terapie završí, i když počet sezení či časový rámec může zůstat otevřený. Vždy by se ale mělo jednat o oboustrannou dohodu.
V případě dlouhodobé terapie si většinou každý terapeut ponechává určitý počet sezení na tzv. ukončovací fázi, v níž završuje celý proces a probírá s klientem možná úskalí i to, jaké to bude až přestane na terapii docházet. Sezení se rekapitulují a hodnotí se odvedená práce a to, co bylo dosaženo, včetně uvědomění si a pojmenování rezerv. Probírají se rovněž nejrůznější druhy sebepodpory a pocity, které s ukončením souvisí (může se objevit jak smutek, tak radost).